Piraně a bestie
Před dvěma týdny jsem litovala Lucku Kučerovou, že má taková zlobivá štěňátka. Zřejmě mám krátkou paměť, protože se mi zdálo, že moje štěňátka byla vždy hodná a v noci spinkala. Tato noc ale vše mění. Mám taky bestie. Těšila jsem se jak si v neděli pospím, ale noc byla divoká. Několikeré probuzení děsivým štěněcím jekotem korunované vstáváním v 7 hodin, kdy už jsem to nevydržela šla je nakrmit. Po opětovném zalehnutí začaly řádit kočky a běhaly v posteli přes nás. Nakonec mi na hlavu vysypaly granule, které byly umístěné na stole nade mnou, aby kočičky v noci nehladověly. Prostě skoro jako bych od Lucky opisovala. Výsledkem je že mě bolí hlava, nemyslí mi to a e-maily, které dnes píšu zájemcům o štěňátka z cizích zemí budou velmi slaboduché. Ještě že se o angličtinu nepokouším sama, ale nechávám si to přeložit od syna, který snad ty slaboduché české formulace převede do inteligentních anglických vět.
Snažila jsem se o pořízení nějakých fotografií, ale stihla jsem jen 3 štěňátka. Včera měla dorazit návštěva , ovšem z důvodu fujavice, sněhových jazyků a zaměstnanosti řidiče se nekonala. Fotila jsem tedy sama a tak o nějakých postojích se mi může jen zdát. Kde jste mí fotografičtí asistenti? Přijíždějte, asistujte! Návštěvy přijímám kromě středy kdykoliv. :-) Ovšem musíte se mi ohlásit dopředu, abych uklidila hovínka a tak... Vítány jsou i návštěvy s dětmi, které budou dupat, běhat a máchat rukama. Socializace na děti je důležitá.
Toto vše jsem napsala už v neděli. Včera jsem vůbec nenašla čas na dofocení zbývajících štěňat a ani na dopsání tohoto článku, protože se nám rodila koťátka. Dnes jsem něco vyfotila ale je to děs. Focení probíhá takto. Nachystám matraci, plyšáky, umístím štěně na matraci, upoutám jeho pozormost na hračku, popadnu foťák, zalehnu na zem, doufám, že tam není žádná loužička a cvakám.
Výsledek je tento: Štěně pokračuje ve směru hračky a opouští matraci.
Štěně mě má rádo, chce být se mnou, líbí se mu popruh plandající z foťáku a běží za mnou.
Následuje vztyk, umístění štěněte zpět na místo, zalehnutí a celá situace se opakuje. Po 28. pokusu už funím a nebaví mě to. Cvakám tedy rychleji abych stihla něco vyfotit než štěně udělá něco dle předchozích dvou bodů. Foťák, blbec, neumí zaostřit na černou barvu.
Po 158. pokusu to přestane bavit i štěňata a další snahu bojkotují.
Na závěr všechny piraně pohromadě. Piraně jsou to proto, že mají zoubky, které neváhají použít v případě, že mám v ruce něco dobrého, čím se je snažím postavit do postoje, abych si je alespoň prohlédla, když už ne vyfotila.
Komentáře
Přehled komentářů
:-) super, z popisu focení mě bolí břicho, fakt jsem se nasmála a velice důvěrně to znám. I to s kočkama, i to s popruhem. :-)
teda...
(Lucka, 14. 12. 2010 19:46)