18. den života štěňátek
Tak jsem se pár dnů odmlčela a štěňátka nám zatím pěkně povyrostla. Otevřená očička už pěkně slouží svému účelu a nožičky se už taky činí. Letošní štěňátka jsou velmi šikovná a pohybově nadaná. Nejlepší v běhání je fenka. U ní už se dá říct, že umí chodit. Dneska zvládla dokonce chůzi po dlaždičce. Sice jen po jedné, ale chodila po ní. To Tloužť alias Fastík se snažil taky, ale po dlaždičce mu to nešlo. Přestože se snažil jít do předu klouzal směrem dozadu. Ostatní se taky snaží, ale jsou o trošku méně šikovní než tito dva. Fastík má ještě jedno dprvenství a to ve štěkání. Štěká už docela dlouho, nedávno k tomu přidal i vrčení. Štěňátka už si začínají hrát. Je to sice ještě takové nesmělé a neohrabané, ale už jsou to první pokusy o sociální kontakty.
Před pár dny jsem začala s výukou vyměšování na podložku. Tento objev jsem učinila v loňském roce, kdy jsem čistě náhodou už malým štěńátkům nechala v porodní bedně kus drybedu, měkké podložky, kterou jsem si koupila do porodnice. Původně měla rozměr přes celou porodnici, později jsem ji rozstříhla a použila psům do boudičky na cesty. Všimla jsem si, že štěňátka daleko častěji leží na měkkém a daleko častěji čůrají na tvrdém, kde je taková ta savá podložka pod ležící pacienty, zakoupená v lékárně. Později tuto podložku dokázala najít i ve větším výběhu a nakonec i v celém obýváku. Nebylo to na 100%, ale tak na 75% ano, což mi ušetřilo vloni při 7 štěňatech hodně práce a budoucím majitelům určitě taky. Letos to zkouším podruhé. Už 14 dnů starým štěňátkům jsem rozdělila porodnici na měkkou plochu na spaní a tvrdou na čůrání. Když vidím štěňátko jak spí na tvrdém, hned šup s ním na měkké. Včera a dnes už na tvrdém nespí žádné. S loužičkami to není na 100%, ale valná většina jich je opravdu na plínce.
Zde dokumentační foto. Spokojená štěňátka ležící na měkkém a suchém a vedle počůraná plínka.
Tak že se necháme překvapit jestli to opět zafunguje a jestli budu předávat novým majitelům štěńátka, která dělají loužičky na plínku.
Další historka o kterou se s vámi chci podělit se týká soužití Rendy a Týny. Rendy si normálně štěňátka hlídá a když se Týna přiblíží tak vrčí. Čím jsou štěňátka větší, tím je Týna oprskejší a troufá si víc. Vyvrcholilo to konfliktem, který vzniknul ve chvíli, kdy Rendy nepřiběhla ze zahrady na zavolání (zřejmě někde našla chcíplou myš a musela ji sežrat). Stalo se tak, že doma byla Týna a štěňátka, ale Rendy ne. To byla příležitost. Týna si vlezla do porodnice a začala se o štěňátka starat. Když se Rendy vrátila, měla štěňátka už jinou maminku, ke které se tulila. Konflikt, který následoval, musel vyřešit manžel. Já jsem nebyla doma. Obě maminky se totiž do sebe pustily a bylo jim v tu chvíli docela jedno, že šlapou na ty děti o které šlo. Týna byla vykázána do vedlejší místnosti a Rendy se poučila a už se venku nezapomíná.
Pár nových fotek mám, zítra ještě něco vyfotím a pak to zase najdete ve fotogaleriích jednotlivých štěňátek na www.barabel.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Boženko, to je krásné vyprávění a Týnečce to s černouškem moooc sluší:-) Ona chce Rendy vrátit péči o štěňátka a Rendy to nechápe, máma jedna lakomá :-DDD no, je u Vás veselo :-) Tak se těším na další povídání, fotečky a ať hezky rostou mimíšci malí :-) Srdečně zdravím :-) E.
:-)
(Chancy Remus, 27. 11. 2010 18:07)